Dozrál čas na koupi elektromobilu? A dozráli jsme my? Žít ekologicky je v módě a co je módě bývá většinou drahé. Nad pokrytectvím současného světa přemýšlel Tomáš Čanda.

100% ekologický?

Kupujete bio potraviny, objímáte stromy, hodinky i kalkulačku máte na solární pohon, takže jediné co vám chybí k čistému svědomí vůči naší planetě je elektromobil. Rád bych věřil tomu, že to z vaší strany není přetvářka ve snaze být „in“, ale že to s „eko-životem“ myslíte vážně. Pokud by takto smýšlelo všech 7 miliard lidí a elektrická energie pocházela pouze a jen z obnovitelných zdrojů, pak by bylo vše v pořádku. Jenže tak tomu není. Představa, že večer píchnete auto do zásuvky stejně jako mobil a ráno jedete do práce s čistou uhlíkovou stopou, je lákavá. Každé malé dítě ale ví, že ta elektrická energie může klidně pocházet z uhelných elektráren. A jak je to s výrobou samotných elektromobilů? Je vždy ekologická? Takové BMW o své i3 tvrdí, že ano. Chci tomu věřit. Díly interiéru jsou vyrobeny z recyklovaných materiálů. Ok. Skelet z uhlíkových vláken je vyráběn v USA z čisté energie. Výborně. Fabrika v německém Lipsku, kde jsou vozy i3 kompletovány, jede rovněž na zelené vlně. Chválím. Jak jsou ale ty karbonové skelety z USA přepravovány do Německa? Na palubách plachetnic asi těžko. A jak jsou i-trojky distribuovány k zákazníkům po celém světě? Taky tak? Jistě, zacházím daleko, ale pokud si hrajeme na „eko“, tak bychom to měli brát se vším všudy. To, že pak jedoucí elektromobil nevypouští emise je až poslední článek celého řetězu.

Směšně vyznívá snaha západního světa snižovat spotřebu a emise u automobilů s klasickými spalovacími motory. Dnes jsou tyto automobily ekologické jako nikdy předtím. A zbytek světa? Ten na ekologii z vysoka kašle. V čínských metropolích je přes den takový smog, že nejsou vidět střechy tamních mrakodrapů. A nejen v Číně chce každý občan své vlastní auto. Přestože jsem velkým fanouškem aut (na benzín a naftu), tak připouštím, že každé jedno auto je jistou přítěží pro naší planetu. Věc, která mi vadí je, že všichni prstem ukazují pouze a jenom na auta. Kdo řeší letadla, lodě, vlaky a hlavně továrny všeho druhu, které denně do ovzduší, řek a moří vypouští tuny něčeho, pro co nemám slušné pojmenování?

Dědeček elektromobil

Vyspělé ekonomiky světa se z té ekologie posadily na zadek a znovuobjevily vynález jménem elektromobil. Lék pro naší zelenou planetu a naše svědomí. Úmyslně říkám „znovuobjevily“, protože vozy poháněné elektřinou nejsou žádnou novinkou. První elektromobil pochází z první poloviny 19. století. Elektromobil tak na svět přišel dokonce dřív než vůz s klasickým spalovacím motorem! 

Ve Spojených státech jezdilo na počátku 20. století víc elektromobilů než aut spalujících benzín. V 70. letech, kdy státy OPEC začaly dělat drahoty s ropou, si řada automobilek uvědomila, že mít auto baterky by nemusel být špatný nápad. Interpretací bylo mnoho, ale žádná se nedostala do masové výroby. I v letech devadesátých jsme mohli zaznamenat zvýšenou snahu automobilek o auta na elektřinu, ale ani ta tehdy nedojela z autosalonů do našich domovů.

Lidový elektromobil? Zatím ne

Konečně! Dnes už můžete na všechny benzínky udělat dlouhý nos a v absolutním tichu si svištět ve svém elektromobilu. No ten úsměv vás sice po 150 ujetých kilometrech přejde, ale po několika hodinách dobíjení jej můžete dále předstírat. Pokud tedy nevlastníte Teslu. Té jako jediné vydrží baterky na necelých 500 kilometrů. Nevybavuji si žádný jiný elektromobil, který by ujel tolik. Jistě vám svítí oči nadšením. Tak, ještě zbývá zaplatit necelé dva miliony korun a model S od Tesly je váš. Že je to moc? Fajn, tak BMW i3 za cca 930 000 korun. Taky hodně? A za tak malé auto. Tak co třeba Opel Ampera, sedan střední třídy za 999 900 Kč?

Dalším elektromobilem na našem trhu je Nissan LEAF. A právě na jeho příkladu bych rád demonstroval, proč elektromobilům zatím nefandím. Jsou-li v našem zájmu města bez hluku a smogu, pak by elektromobily měly být určeny široké veřejnosti. Tím odstavíme prémiovou Teslu a BMW na pokraj zájmu stejně jako ultraúzký Peugeot iOn. Ideálem budiž pětidveřový hatchback, který uveze 4 až 5 cestujících a nabídne průměrně velký zavazadlový prostor. Přesně takovým vozem LEAF je. A nyní ta špatná zpráva – cena Nissanu LEAF startuje na částce 715 300 Kč. Jeho 80 kW a 254 Nm si můžete „užívat“ 199 kilometrů, alespoň takový dojezd slibuje výrobce. Realita je spíše kolem 150 kilometrů. Z běžné sítě (230 V) se vůz dobijí po dobu 10 hodin! Pokud chcete nabíječku, která baterie vozu dobije za 4 hodiny, pak si musíte u Nissanu připlatit dalších 24 800 korun. Předpokládám, že prvky výbavy jako USB zástrčku, Bluetooth a navigaci berete v dnešní době jako samozřejmost, alespoň u auta s takovou cenovkou. Položka s názvem Nissan Connect se ale nachází na seznamu příplatkové výbavy a to s částkou 21 000 korun. Takže „použitelný“ LEAF vás nakonec vyjde na nějakých 760 000 korun. 

A co za ty peníze dostanete? Vůz asexuálních tvarů s příšerným interiérem. Osobně nechápu, co nutí automobilové výrobce dělat ekologická auta tak ošklivá. Pokud mají být elektromobily světlem na konci tunelu při cestě za budoucností, pak se připravme na budoucnost bez krásy a emocí. Problém mám i s interiérem LEAFu. Naprosto objektivně prohlašuji, že za plasty použité uvnitř by se styděla nejedna dodávka. Displej v kapličce přístrojů je jako z minulého století a obrazovka navigace a couvací kamery by mohla být větší. Jinak LEAF jede naprosto neslyšně a jde dobře „za plynem“, ostatně jako všechny elektromobily. Sečteno a podtrženo, kdyby LEAF stál 300 000 korun, pak by to byl opravdu vůz určený široké veřejnosti.

Vývoj!? A kde?

Udivuje mě, že i při současné úrovni technologického vývoje máme baterie, které se nabíjejí v řádu hodin a jejich výdrž je slušně řečeno úsměvná. Až budou dobíjecí stanice opravdu na každém rohu, dobíjení baterií potrvá několik minut a cena elektromobilů bude poloviční, pak můžeme mluvit o pokroku, který má nějaký smysl. Do té doby zůstanou elektromobily předraženým špásem pro hrstku eko-fanatiků.

Myslíme, že moderní naftový motor zůstává prozatím lepší volbou. Čtěte náš TEST VW Golf 1,6 TDI vs. BMW 118d.