Rande s dívkou Mercedes, která si říká 190E 2.5–16

Projeli jsme hranatý a bytelný Mercedes-Benz z 80.let. Nešlo však o nemotornou limuzínu, ale o mrštný a řidičsky poddajný sportovní model. Dnes tento hrdina minulosti představuje zajímavou investici. Seznamte se s ním.

Mercedes-Benz 190E 2.3–16 nebo 2.5–16. Tohle auto se mi vždy líbilo. Že by za to mohl ten dobový katalog, který už asi dvacet let uchovávám ve svém archivu? Teď stojím před ním. Před autem, ne před katalogem. Je velmi nenápadné. Pokud se neorientujete v Mercedesech nebo vám nic neříkají ikony 80. let, pak ho přehlédnete stejně snadno jako stotřicítku na dálnici.

V dlani svírám klíč od vozu s 2,5litrovým motorem, navíc v té nejlepší barvě (Rauchsilber) a s tím nejklasičtějším interiérem a lá řezníkova košile.

Tahle stodevadesátka je naprosto v originálním stavu. To znamená, že se nedostala do pazour nějakému neznabohovi, který by jistě vyměnil originální hliníkové patnáctky a rozhodně by se nesmířil s koncovkou výfuku schovanou pod nárazníkem.

3000 Kč za založení účtu v bance

Tři tisícovky, které leží doslova na zemi a stačí je zvednout. Založte si účet u RB, zaplaťte třikrát měsíčně kartou a tři tisícovky jsou vaše. To mě zajímá.

Uvnitř je sportovní stodevadesátka vlastně čtyřmístná. Sedadlo s károvanou látkou obejme mé tělo dokonale. Zadní anatomická lavice pro dva cestující vypadá snad ještě lépe než sedadla vpředu. Leckteré moderní AMG by mohlo závidět. Kdybych chtěl pořádat taxi jízdy po závodním okruhu, měl bych hned adepta! 

No, a když jsem naťukl ten taxík, tak musím zmínit volant. Ten je totiž z taxíku nebo snad ze zaoceánské lodi. Smutné, že u Mercedesu neměli potřebu dát do sportovního modelu alespoň trochu sportovní volant. Jsou tu však jiné cukrovinky, ze kterých se tetelím blahem. Stopky, voltmetr, teplota a tlak oleje. Jsem na pokraji orgasmu a to jsem ještě ani nenastartoval.

Víte, že…
…s motorem M102 (2,3 l) vypomohla britská společnost Cosworth, která dodala šestnáctiventilovou hlavu. Hlavy pro motory byly odlity ve slévárně Cosworth, aby mohly být následně poslány do Německa, kde je čekala montáž do zbytku motoru. Dva-trojka nabízela 185 koní. Oproti běžným verzím modelu 190E měla 2.3–16 vylepšenou aerodynamiku, palivovou nádrž zvětšenou na 70 l a sportovní podvozek. V roce 1988 nahradila dva-trojku silnější dva-pětka s výkonem 195 koní. Za zmínku stojí zadní tlumiče udržující konstantní světlou výšku bez ohledu na naložení vozu a elektronicky řízený samosvorný diferenciál.

Čtyřválec dva-pětky se rozběhne bez větších dramat. Červené pole otáčkoměru začíná až za číslem 7. Motor s plochou křivkou točivého momentu však nevyžaduje vytáčení do stratosféry. Líbí se mu v rozmezí 3000–5000 ot./min., ve kterém poskytuje slušnou dynamiku. S rostoucími otáčkami proniká do kabiny únosná míra vrčení.

Stodevadesátka je příjemně „malé“ auto. Sedím nízko, díky velkým oknům mám přehled o dění kolem, jen do malých zrcátek se musím pozorně dívat, abych někoho nepřehlédl. Obzvlášť do toho pravého. Řízení je trochu opožděné, velký volant to moc nenapravuje, spíše naopak, ale přesto cítím jisté mechanické spojení s vozem. Tohle youngtimery umí moc dobře. Jsou ukecané. Neustále k vám hovoří. Dnešní tuhé konstrukce automobilů, po střechu nacpané tlumícími materiály, vás chtějí odstavit od všeho dění, aby vám zároveň pomocí elektronických hejblátek s nápisem sport připomněly, že vy jste řidič a můžete se tak cítit. Pokud tedy chcete. Stará auta nic takového nemají. Jsou jako cigára bez filtru. Když nechcete okusit nikotin, tak nekuřte. Takhle jednoduché to je.

Pětistupňová převodovka Getrag má krátké dráhy řazení a hlavně – závodní schéma, tzn. jedničku doleva dolů. Dvojka a trojka jsou pak proti sobě, stejně jako čtyřka s pětkou. Přeřazení je otázkou mžiku. Mimochodem stejnou převodovku má i přímý konkurent tohohle Mercedesu – BMW M3 e30.

Podvozek se už v první polovině 80. let mohl pochlubit zadní pětiprvkovou nápravou a brzdami s ABS. Nastavení tlumičů dokonale vystihuje filozofii Mercedesu – komfortní všude tam, kde je třeba, ale sebejistý při rychlé jízdě.

Pokud bych byl samolibý a chtěl z auta vyždímat maximum, pak bych si z jízdy odnesl pravděpodobně zklamání. Je třeba přijít na chuť staromódnímu charakteru jízdy. Tohle auto mě baví i v malých rychlostech. Využívejte schopnosti vozu tak na 75%, užívejte si řazení, vyváženosti podvozku a Mercedes vás královsky odmění.

V hlavě si snažím představit situaci v ústředí automobilky Mercedes-Benz, když tohle auto vyvíjeli. Tipnul bych si, že vývojáři Mercedesu dosáhli podobných výsledků jako chlapíci u BMW M GmbH o pár let později. Ostatně, ingredience jsou stejné – vysokootáčkový čtyřválec se šestnáctiventilovou hlavou, pohon zadních kol, samosvor, schopný podvozek a pětikvalt se závodní kulisou. Jenže pak jim někdo shora připomněl, že pracují pro Mercedes a vůz by neměl být příliš ostrý. Výsledek? Trochu rozvážný, malinko houpavý, ale s přehledem vyvážený automobil. Možná ten nejlepší Mercedes pro řidiče.

Co říct závěrem? Miluju osmdesátky. V hudbě i v automobilovém průmyslu. V rytmu disca hodně zblízka s teleskopickou anténou. Vám se nestýská po vyhrnutých rukávech u saka a stěračích na předních světlometech?

Homologační speciál do vaší garáže

Sportovní verze 190E máme spojené s okruhovými závody DTM, ale prapůvodní záměry Mercedesu kalkulovaly s rally. Když automobilka viděla, jakým směrem se ubírají automobilové soutěže (turbo monstra skupina B vybavená pohonem všech kol), zeptala se sudiček, které vozu předurčily budoucnost v Deutsche Tourenwagen Meisterschaft. A aby se mohly vozy prohánět po závodních tratích, bylo nutné kvůli homologaci vyrobit sérii silničních vozů. Dnes verze 2.3–16 a 2.5–16 platí za youngtimerské klasiky, což má za následek růst jejich cen. Po sportovní W201 není zatím takový hlad jako po sportovní e30 od BMW, ale i tahle doba pravděpodobně jednou přijde. Stranou ponechme verze Evo I a II, jejichž ceny v současnosti dosahují výšek, ze kterých by se vám mohla zatočit hlava.

Za připomínku stojí události z Nardo a Nürburgringu

Model 190E 2.3–16 debutoval na frankfurtském autosalonu v září 1983. Na trh už vstupoval s rekordem 50 000 km, které ujel na rychlostním okruhu Nardo s časem 201 hodin, 39 minut.

Mercedes-Benz na okruhu Nardo, srpen 1983

U příležitosti otevření Nürburgring GP Strecke v květnu 1984 se pořádal závod hvězd formule 1, které usedly za volanty dvaceti identických Mercedesů 190E 2.3–16. Závod vyhrál, tehdy ještě méně známý, Ayrton Senna nad jezdci jako Niki Lauda, Keke Rosberg, Alain Prost, John Watson, James Hunt, Stirling Moss, Elio de Angelis, Jack Brabham, Hans Herrmann, Phill Hill, Denny Hulme, Alan Jones, Jacques Laffite, Klaus Ludwig, Carlos Reutemann, Jody Scheckter, Udo Schultz, Manfred Schurti a John Surtees.

Závod hvězd na Nürburgring GP, květen 1984

Podobné články:

Napsat komentář

3000 Kč za založení účtu v bance

Tři tisícovky, které leží doslova na zemi a stačí je zvednout. Založte si účet u RB, zaplaťte třikrát měsíčně kartou a tři tisícovky jsou vaše. To mě zajímá.