reklama Suzuki

Co nás zaujalo na druhém ročníku automobilových slavností v blázinci? Jednak skutečné závodní legendy, okruhové i soutěžní, a pak vozy jako BMW M1 a koncept BMW Turbo.

Druhý ročník Legend proběhl víceméně ve stejném duchu jako ten první. Byla to jedna nekončící procházka po celém areálu bohnické léčebny, kde bylo tolik aut, že není v lidských silách si všechny podrobně prohlédnout či vyfotit. Každý si zde našel to své. I já jsem si vybíral. Pohled na závodní škodověnky 130 LR a LR/H zahřál u srdíčka stejně, jako závodní vozy zlaté éry DTM – konkrétně Ford Sierra RS Cosworth v barvách Würth, se kterým jezdil Joachim Winkelhock, BMW M3 týmu Bigazzi, které proháněl Steve Soper, černo-stříbrný Boss Mercedes-Benz 190 Klause Ludwiga a v neposlední řadě Martini baby Alfa Romeo 155 V6 Ti po Alessandru Nanninim. Nad zmíněnou Alfou a BMW jsem slintal už vloni, letos jsem se tedy více zaměřil na Sierru a stodevadesátku.

reklama Isuzu

Auto, které mi naprosto vyrazilo dech, neboť jej znám pouze z fotek, neslo označení BMW Turbo. Jednalo se o jeden ze dvou vyrobených konceptů navržených Paulem Bracqem v roce 1972. Design je jedno velké sci-fi. Měl jsem štěstí, že jsem mohl nahlédnout i do samotného interiéru, který si s exteriérem v ničem nezadá, připomíná řídící panel vesmírné lodi Enterprise. 

Ne náhodou zde bylo i BMW M1, sériový vůz, který částečně vycházel z designu konceptu BMW Turbo. Tenhle klenot, první vůz divize BMW Motorsport GmbH, je vlastně dodnes jediným supersportem mnichovské automobilky. A jak se v něm sedí? Jako v supersportu. Ve dvoumístném, ale překvapivě prostorném interiéru sedíte takřka na zemi s nohama „šejdrem“, protože pedály jsou oproti sedadlu řidiče vyoseny kvůli podběhu předního kola. Ve zpětném zrcátku toho moc vidět není, snad jen žaluzie zadního okna. Výhled vpřed je dobrý. Jednoduchý, ale perfektně tvarovaný tříramenný volant obstojí i dnes a „závodní“ H kulisa řazení s dvojkou a trojkou proti sobě jen dokládají, jak moc vážně to tehdy BMW se svým sportovním vozem myslelo.