Pouze některým značkám se povede dominovat v některé z motoristických disciplín a automobilka Mitsubishi se řadí mezi několik málo výjimek. Vozy se třemi diamanty dokázaly ovládnout jak klasické, tak dálkové rally soutěže.
První záznam o účasti vozu značky Mitsubishi se datuje k roku 1962, kdy se model 500 zúčastnil závodu Macau Grand Prix. V této bývalé portugalské kolonii, dnes Zvláštní správní oblasti patřící Číně, se „Velká cena“ jezdí od roku 1954. Původně byl závod určený cestovním vozům, později se přidaly i monoposty. V letech 2005–2014 do Macaa každoročně zavítal šampionát WTCC.
Značka Mitsubishi se začala naplno angažovat v motoristickém sportu o něco později, a to zejména v jiné disciplíně. Tou byly automobilové soutěže, konkrétně australská Southerm Cross Rally roku 1967, kde startoval model Colt 1100 Fastback. První vítězství na této soutěži přišlo v roce 1972. Tehdy vyhrál skotský závodník Andrew Cowan s modelem Galant.
1000 Kč za založení účtu
Tisícovka, která leží doslova na zemi. Založte si účet u RB, zaplaťte třikrát kartou a tisícovka je vaše. To mě zajímá.V následující sezóně přišel zlom. Mitsubishi připravilo Lancer 1600 GSR, který byl v Evropě známý jako Colt Lancer 1600 GSR. V silničním provedení disponoval tento sedan výkonem 110 koňských sil, naopak výkon závodního stroje dosahoval 170 koní v 7800 otáčkách a točivý moment vrcholil hodnotou 162 Nm. Šlo o první vůz značky Mitsubishi, který byl koncepčně uzpůsoben pro automobilové soutěže, což se ihned projevilo na výsledcích. Zmíněný Andrew Cowan s novým Lancerem vyhrál hned v první sezoně australskou soutěž. Vítězství si zopakoval taktéž v roce 1974 a 1975.
V roce 1974 se Mitsubishi odvážilo na tehdy nejnáročnější automobilovou soutěž na světě – Safari Rally. To již bylo s oficiálním továrním týmem, jehož jezdci se vydali vstříc vysokým teplotám a blátivým podmínkám. Ročníky 1974 a 1976 vyhrál s Lancerem Keňan Joginder Singh. Spolehlivost a výdrž vozů Mitsubishi nejlépe reflektují následující čísla; během čtyř ročníků neviděl cíl pouze jeden jediný vůz z celkem 13 nasazených. V roce 1976 dojely Lancery na prvním, druhém a třetím místě. Ropná krize v 70. letech však způsobila citelné ztráty celému automobilovému průmyslu, a proto i Mitsubishi muselo na čas opustit svět automobilových soutěží.
Návrat do rally roku 1981 se uskutečnil s novým vozem Lancer EX2000 Turbo, který byl v roce 1983 nahrazen kupé pojmenovaným Starion Turbo. Ani jeden z těchto modelů však na úspěchy předchozích strojů neodkázal adekvátně navázat. To se povedlo až modelu Galant VR-4, který získal celkem tři tituly v Asijsko-pacifickém mistrovství (1988 Kenjiro Shinozuka, 1991 a 1992 Ross Dunkerton).
Důležitý je však rok 1983, kdy byly ustanoveny dvě divize pro automobilové soutěže – RalliArt Europe pod vedením Andrewa Cowana a RalliArt Australia, v jejímž čele stál Doug Stewart.
V témže roce Andrew Cowan prostřednictvím malého soukromého týmu Sonauto pod vedením Ullricha Brehmera vyrazil na Rally Paris-Dakar s upraveným modelem Pajero. Cíl viděl jako jedenáctý. V zásadě úspěšná účast na Dakaru byla pro Mitsubishi podnětem pro vývoj závodního provedení modelu Pajero. Již o dva roky později si posádka Patrick Zaniroli a Jean Da Silva dojeli pro vítězství. Pak přišla hubená léta a až roku 1992 se dostavil výraznější úspěch na dakarské rally s cílem v Kapském Městě. Hubert Auriol se stal prvním jezdcem, kterému se podařilo vyhrát Dakar na motocyklu i v autě. Tím autem bylo Pajero Prototype týmu Sonauto. Druhé a třetí místo na „bedně“ obsadili rovněž jezdci Mitsubishi, Erwin Weber a Kenjiro Shinozuka.
Rok nato dovedl Pajero do cíle na prvním místě známý francouzský jezdec Bruno Saby. V roce 1997 obsadilo Mitsubishi na Dakaru opět všechna tři pódiová umístění; Kenjiro Shinozuka se stal prvním neevropským vítězem Dakaru, druhý dojel Jean-Pierre Fontenay a třetí byl vítěz z roku 1993 Bruno Saby.
Souběžně s účastí na dálkových soutěžích, jakou byl Dakar, se Mitsubishi opět začalo angažovat v klasických soutěžích. Na základě potřeby mít vhodný vůz se zrodil legendární model Lancer Evolution, jehož první evoluce vyjela roku 1992. Od sezóny 1993 se pak začala psát jeho slavná éra na sportovním poli. V roce 1995, již s třetí evolucí Lanceru, si Mitsubishi připsalo titul v Asijsko-pacifickém šampionátu. Tituly to byly vlastně dva, jak mezi jezdci, tak v hodnocení značek.
Vítězstvím ve švédské rally v roce 1996 odstartoval Fin Tommi Mäkinen svou nadvládu ve světovém šampionátu rally. Zdárně mu sekundoval týmový kolega Richard Burns. V roce 1997 FIA změnila předpisy, novinkou bylo zavedení vozů WRC (World Rally Car). Značka Mitsubishi se však rozhodla dál držet předpisů skupiny A. Tommi Mäkinen s Lancerem vyhrál v Portugalsku, Španělsku, Argentině a Finsku. Druhý titul mistra světa si tak právem zasloužil.
Roku 1998 debutoval Lancer páté evoluce. Mitsubishi se při jeho vývoji rozhodlo využít předpisy pro skupinu A naprosto beze zbytku. Šířka vozu odpovídala maximální povolené hodnotě a aerodynamika vozu byla oproti Lanceru IV opět o značný kus dál. Tommi Mäkinen v této sezóně vybojoval pět vítězství, čímž si „vyjezdil“ svůj třetí titul mistra světa. Vítězství to ale bylo velmi těsné, neboť se celou sezónu přetahoval s jezdcem Toyoty Carlosem Sainzem. Nakonec porucha v poslední soutěži sezóny odsunula Španěla na druhé místo v konečném hodnocení jezdců. Mäkinenův týmový kolega Burns si připsal dvě vítězství. Jezdecký úspěch přinesl cenné body pro Mitsubishi v hodnocení značek. Mitsubishi tak slavilo dvojité vítězství – titul mezi jezdci i výrobci.
Sezóna 1999 byla ve znamení tandemu Mäkinen – Burns. Tommi získal čtvrtý titul mistra světa v rally v řadě, když vyhrál 7 ze 14 podniků. Richard Burns se ztrátou pouhých sedmi bodů skončil na druhém místě v hodnocení jezdců. Následující rok byl Burns zlákán k Subaru, jezdecké duo továrního týmu Mitsubishi tvořili Tommi Mäkinen a Freddy Loix. Přestože francouzský tisk předpovídal vítězství týmu Peugeot, který nasadil nové vozy se silnou jezdeckou sestavou, úvodní soutěž sezóny – Rally Monte Carlo – vyhrál Mäkinen.
Skupinu N ovládly rovněž vozy Mitsubishi Lancer Evo páté a šesté evoluce. Nejlepším ve skupině N byl Manfred Stohl. Druhý podnik sezóny, Švédsko, vyhrál Grönholm s Peugeotem, ale Mäkinen mu byl v patách. Po zbytek sezóny se prohlubovaly rozdíly mezi novými WRC a Mitsubishi, které stále nasazovalo vůz skupiny A. Nakonec se v roce 2000 umístil Mäkinen na pátém místě.
Pro sezónu 2001 mělo Mitsubishi připravené své první WRC. Premiérový rok s vozem nové specifikace skončil dvojitým třetím místem, jak pro Mäkinena, tak pro Mitsubishi.
Rok 2002 znamenal těžkou sezónu. Tommi Mäkinen se s Mitsubishi rozloučil a přešel k Subaru. Do týmu tak přišli François Delecour a Alister McRae. Konkurence tak byla silnější.
Rok 2003 byl rokem odchodu z rally a restrukturalizace týmu. Vzniklo Mitsubishi Motors Motor Sport, jakožto globální středisko vývoje a strategie motoristického sportu, se sídlem v německém Frankfurtu a s operačními základnami v Británii a Francii.
Sezóna 2004 v podání Mitsubishi nenaplnila očekávání milionů fanoušků. Značka se vrátila do šampionátu s novým Lancerem WRC 04, aby jej po německé rally opět opustila. Následující rok přišlo Mitsubishi s novou jezdeckou sestavou v podání Harri Rovanperä, Gilles Panizzi a Gianluigi Galli. Zatímco Panizzi a „Gigi“ Gali byli přeborníky na asfaltu, Harri Rovanperä byl k týmu přizván jako šotolinový specialista. Samozřejmostí byla nová evoluce vozu na Lancer WRC 05 se širší karoserií (+30 mm), přepracovanou aerodynamikou, zavěšením, upraveným motorem a řídicí jednotkou. Změna se týkala rovněž obutí, novým dodavatelem pneumatik bylo Pirelli. Veškeré snahy se však nepodařilo přetavit ve výraznější úspěch, a tak sezóna roku 2005 byla poslední ve WRC.
Druhou frontou, na které Mitsubishi bojovalo, byly dálkové soutěže. V letech 2001 až 2007 nebyly vozy se třemi diamanty k poražení.
Dakar 2001 byl posledním ročníkem s tradiční trasou z Paříže do Dakaru. Pro vítězství si v Pajeru do cíle dojela první žena – Němka Jutta Kleimschmidtová. K týmu se přidal velice úspěšný motocyklový závodník Stéphane Peterhansel. Přechod ze dvou na čtyři kola mu nečinil problém. S Mitsubishi vyhrál ročníky 2004, 2005 a 2007. Jen v roce 2006 dokázal chyb Peterhansela využít Luc Alphand. Někdejší sjezdový lyžař si poradil jak s konkurenty, tak s písečnými dunami. Samozřejmě řídil Mitsubishi Pajero. Peterhanselovo vítězství roku 2007 bylo celkově 12. triumfem značky Mitsubishi v této nejslavnější dálkové soutěži.
Následující ročník byl organizátory soutěže zrušen kvůli hrozbě možných útoků na závodníky a od roku 2009 se pak soutěž přesunula do Jižní Ameriky. Na americký kontinent vyrazilo Mitsubishi soutěžit s modelem Racing Lancer. Bylo to vůbec poprvé, kdy na Dakar nasadil tým Mitsubishi vůz poháněný dieselovým motorem, konkrétně třílitrovým šestiválcem o výkonu 280 koňských sil. Za volanty čtyř nasazených vozů usedli Peterhansel, Alphand, Masuoka a Roma. Cíl nespatřil ani jeden z nich. Vlivem krize, která tehdy zasáhla bankovní a následně hospodářský sektor, se řada automobilek rozhodla ukončit aktivity na poli motoristického sportu. Mitsubishi bohužel nebylo výjimkou.
