reklama Suzuki

Po autonehodě netouží nikdo z nás, ale mnozí řidiči svým chováním riziku nehody nahrávají, i když nevědomky. Přinášíme vám čtyři jednoduchá pravidla, která riziko nehody podstatně snižují.

Po článcích Jak přežít zimu, Jak se správně drží volantJak správně svítit, vám přinášíme další článek související s technikou jízdy, tentokrát na téma Jak nebourat. Následující čtyři zásady se budou zdát většině řidičů jako naprosto přirozené a samozřejmé, ve skutečnosti takové opravdu jsou, nicméně každodenní realita na silnici nám ukazuje, že to tak úplně samozřejmé a přirozené není.

Předvídej

Když u silnice stojí výstražný trojúhelník, je to jasný signál toho, že na příštích několika metrech je problém – autonehoda, porouchané vozidlo či jiná překážka. Buďte vnímaví i k jiným podnětům, protože ne vždy vás varuje trojúhelník. Čerstvá blátivá stopa od pneumatik na výjezdu z lesní cesty je předzvěstí toho, že patrně potkáte traktor či pomalu jedoucí nákladní vůz naložený dřevem. Zákon schválnosti vám mnohdy toto „překvapení“ nepřichystá na rovném přehledném úseku, ale za zatáčkou, do které není vidět. Pak i předpisová „devadesátka“ (90 km/h) může být sakra velká rychlost. 

Co lze předvídat, když se téměř v protisměru ze zatáčky vyřítí motorka? Že je velká pravděpodobnost, že za ní bude následovat minimálně ještě jedna či rovnou celá skupinka. Jedete-li po hezké silnici a za hezkého počasí, pak se z pravděpodobnosti stává téměř jistota.

Čti povrch silnice

Často z úst zástupců policie můžete slyšet, že za tu či onu nehodu mohla vysoká rychlost nebo nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky. Nikdy neuslyšíte, že ta silnice je v tak žalostném stavu, že její podíl na autonehodě je mnohdy vyšší než na straně řidiče. Jsou silnice, kde by „přizpůsobení rychlosti stavu vozovky“ znamenalo odstavit auto na poli a pokračovat raději pěšky. Jízda po většině českých silnic druhé třídy vyžaduje nejen nižší rychlost (než je ta povolená), ale zejména připravenost řidiče na autoslalom mezi dírami. Neustále odskakování kol od výmolů prodlužuje brzdnou dráhu stejně jako rozesetý štěrk (pod tlakem nastříkaná asfaltová emulze s předepsanou frakcí kameniva – odborný popis opravy výtluk našich silnic). Naopak v neopravených výtlukách se drží voda a kdovíjaká nepříjemná překvapení, která nám mohou připravit horké chvilky za volantem. V tomto směru jsou vytrénovaní řidiči, kteří vedle volantu sedají i za řidítka motocyklu. Pro motorkáře je „čtení“ povrchu (českých) silnic otázkou života a smrti. Pro řidiče automobilů mnohdy taktéž. Začněte tedy více sledovat povrch, po kterém jedete.

NÁŠ TIP:
Kupujete auto? Podívejte se na nabídku našeho TopDrive bazaru. Auta všech značek za super ceny. A pokud auto prodáváte, pomůžeme vám určit cenu.

Mysli za ostatní

Jednoduše řečené, hůře proveditelné, ale velmi důležité. S trochou nadsázky lze říct, že v silničním provozu bychom měli neustále myslet na řízení řidičů a řidiček kolem nás, resp. na jejich možné chyby. Přednost zprava stále platí, i když to řada lidí očividně zapomněla. V místech, kde není přednost upravena dopravními značkami, platí přednost zprava. Přestože na parkovištích nákupních center tyto značky jsou, vidíme, jak s tím mají mnozí řidiči a řidičky problém. Dalším ukázkovým příkladem jsou ulice v obydlených částech měst a obcí. Zde opět platí přednost zprava (není-li určeno značkami), ale mnozí „místní“ si přednost vykládají po svém. A děti na kolech nějakou přednost v těchto místech vůbec neřeší. 

Zpětná zrcátka jsou na autě z toho důvodu, aby měl řidič přehled o situaci za vozem. Řidič, který zrcátka nepoužívá, nemůže vědět o tom, že za ním jedete. Nevadí to do chvíle, dokud se nerozhodne neočekávaně zastavit či odbočit. 

Čím staršího nebo naopak mladšího řidiče za volantem vidíte, tím spíše byste se měli mít na pozoru.

Drž si odstup

Řeč je o bezpečném rozestupu. V rychlosti 100 km/h ujede vozidlo za 1 sekundu vzdálenost necelých 28 m. Vezměte v potaz, že průměrná reakční doba průměrného řidiče jsou dvě sekundy. Zkušenosti ukázaly, že vzdálenost, jakou vůz během „dvou sekund“ urazí, odpovídá úseku brzdné dráhy, na němž bude vůz schopen bezpečně zastavit. Proto bychom si měli držet rozestup právě ty „dvě sekundy“. Samozřejmě co řidič, co auto, co pneumatiky, co počasí (adhezní podmínky), to jiná brzdná dráha. 

Udržování bezpečného rozestupu je důležité také ve městech, kde sice jezdíme nižšími rychlostmi (brzdné dráhy jsou tedy rovněž kratší), ale rozestupy mezi vozy jsou mnohem menší. V dopravní špičce tedy není možné si držet kdovíjak velký rozestup, ale v momentě, kdy řidič před námi „zahamtne“ brzdy a auto zastaví na fleku, nám bude dobrý každý centimetr.