Xenonové světlomety – technické rozdělení

Výběr vhodné výbojkové trubice pro určitý automobil vyžaduje jisté znalosti ohledně dostupných typů. Každý z nich má vlastní označení a liší se od ostatních svou konstrukcí i určením. Písmeno „D“ v označení sděluje, že máme co do činění s xenonovým svítidlem. Další číselný symbol poukazuje na to, zda je ke svítidlu integrována roznětka určena k vytváření vysokého napětí. Lichá čísla označují svítidla vybavená roznětkou (mohou to být symboly D1, D3, D5), sudá čísla sdělují, že u nich roznětku nenajdeme (tedy např. D2, D4 – bez tzv. patičky v kovovém plášti). A nakonec, poslední symbol poukazuje na typ světlometu. Písmeno „S“ označuje čočkové světlomety, zvané také projekční, „R“ zase označuje reflexní světlomety, nebo také parabolické či světlomety s volnou plochou – obvykle typu FF.

Technika konstrukce xenonových světlometů umožňuje dvě různá řešení: čočkový (projekční) světlomet nebo reflexní (parabolický, s volnou plochou) světlomet. Výše zmíněné svítidlo se symbolem D2R je tudíž určeno pro reflexní světlomet.  Tyto světlomety mohou být vybaveny pevnou clonou. Její pomocí se lze vyhnout vytváření odlesků, což je obecně známé jako „oslepování“ protijedoucích řidičů, ale také ozařování do nadbytečné šířky, tedy mimo silniční pás. Tvar odrážeče se navrhuje pomocí počítače s vysokým stupněm přesnosti, aby bylo možné co nejlépe vypočítat hranici světla a stínu pro intenzivní světlo xenonového svítidla.

Symboly D1S nebo D2S zase označují svítidla do světlometů s čočkovou konstrukcí. Tento typ světlometu poskytuje ještě přesnější výpočet hranice světla a stínu. V tomto případě se odrážeč nachází již uvnitř projektoru. Světlo, které se od něj odrazí, je soustředěno přes čočku a dopadá do přesně stanoveného bodu, čímž osvětluje prostor před automobilem. Předpisy vymezují, že tyto světlomety musí disponovat samonivelačním systémem, proto má čočkový projektor také motorky, které pomocí důkladného pohybu světlometů odpovídají za udržení jejich úrovně. Informace o aktuální odchylce od dané úrovně, například je-li automobil zatížen nákladem, jsou přenášeny z čidel namontovaných např. na tlumičích.

Doba, během které dosáhne xenonové svítidlo plného jasu, je obvykle několik vteřin a kromě toho jsou tato svítidla mimořádně citlivá na časté zapínání a vypínání. Proto se mohou používat pouze k projekci potkávacích světel. Silniční světla, v čočkových i reflexních xenonových světlometech, se používají v kombinaci s pomocnou dodatečnou halogenovou žárovkou. Ve snaze vyřešit tento problém vyvinuli výrobci tzv. bi-xenonová svítidla, jejichž výbojková trubice tvořící silniční světlo svítí bez přestání, ale světelný paprsek je zacloněný. Svítidla takových světlometů mají i jinou konstrukci než ta, která jsou určena pro standardní xenony. Skládají se ze dvou baněk, z nichž jedna je cloněná přímo v trubici nebo v případě jiné konstrukce pomocí clony v čočkovém projektoru. Clony se spouští mechanicky nebo elektromagneticky. Když řidič pohne páčkou, aby změnil druh světel, clona se zvedne, čímž se silnice zcela osvětlí.

Nezávisle na tom, jaký druh xenonů se v automobilu používá, je nutné mít na paměti dvě zásady. Za první, xenonové světlomety je nutné vždy vyměňovat v párech – aby se zachovaly optimální parametry osvětlení silnice před automobilem. Za druhé, vyplatí se používat pouze originální výrobky. Padělaná svítidla nebo taková, jejichž původ je nejasný, mohou nejenom poškodit elektrickou instalaci automobilu, ale hlavně nebude jejich životnost o moc delší než v případě halogenových žárovek, čímž se z dlouhodobého hlediska jejich nákup nevyplatí.