S auty značky Volvo se potkávám již více než dva roky. První jízdní zkušenosti s Volvem jsem nabíral v modelu XC60, jezdilo se s ním perfektně, ale nikdy mě nebrala velká auta – SUVéčka. Už před mnoha lety mě oslnila reklama na vycházející model V60 s velkou černou kočkou, která běžela v televizi. Vé šedesátka mě uchvátila a přál jsem si v ní jezdit. V útlém mládí mě fascinoval golf. Své vášni jsem propadl a neustále ji piloval, až se ze mě stal profesionální golfista. A tohle povolání sebou nese značnou míru kilometrů strávených na cestách. Potřeboval jsem dobré a spolehlivé auto, se kterým bych mohl cestovat po Evropě. Osud mi přihrál do cesty spolupráci s Volvem, a to se stalo mým cestovním parťákem. Druhým Volvem a mou první vysněnou V60 byla limitovaná edice Ocean race. Nádherná modrá, dynamická, sportovní a elegantní na 17 palcových kolech, v manuálu s motorem D3, tedy nafta se 150 koňmi. Dostal jsem ji v lednu, tak jsem rovnou mohl otestovat jízdní vlastnosti na sněhu. Chvilinku trvalo, než jsem si na ni zvykl, ale bez problémů jsme se sžili. Na sněhu je jako doma. Dvoulitr pod kapotou umožnoval svižnou jízdu. Nejsem žádný velký odborník na auta a závodník, ale šedesátka je auto s dobrými jízdními vlastnostmi, na silnici sedí perfektně a dobře se ovládá. I když jsem měl těžkou nohu na plynu, spotřeba byla lehce přes 6l/100 km. V autě najedu za rok kolem 50 tisíc kilometrů a díky Volvu v maximálním komfortu. Veškeré ovladače jsou intuitivně umístěné a v podstatě vše najdete tam, kde předpokládáte. Určitě i to se podepisuje na mém rychlém a pohodovém sžití se s autem. Sedačky jsou dobře tvarované, v zatáčkách vás dovedou přidržet, ale zároveň jsou pohodlné i na dlouhou cestu. Na golf jezdíme většinou ve dvou a do šedesátky se s přehledem vejdeme s bagy s holemi i dalšími cestovními taškami.

Po modré V60 jsem osedlal další variantu stejného modelu, ale v černé barvě a s motorem D4 v automatu. Motor byl o něco silnější, konkrétně o 40 koní, celkem 190. A bylo to dost znát. Auto reagovalo mnohem více a rychleji na sešlápnutí plynového pedálu. Automat mi přišel pohodlnější, člověk má míň starostí, skoro jen šlape na plyn a brzdu. Jen jsem se moc nesžil se světle béžovým interiérem, ten pro mě nebyl úplně praktický. Ale celkově jsem si silnější model užíval. Aktuálně jezdím opět s V60 s motorem D3 v manuálu, tentokrát ve stříbrné barvě. Už se těším, až přijde nový model V60, protože design nově představených modelů je takřka revoluční a velmi mě zaujal.

Partneři Jana Cafourka (FB):