Den s majitelem BMW M3 při návštěvě okruhu

Miluje řízení. Se svým vozem navštěvuje závodní okruhy. Šéfredaktor TopDrive mu při jedné takové návštěvě dělal garde. Nakoukněte do života bláznů čtyř kol.

Většina z nás odpočívá o víkendech. Občas je ale potřeba relaxovat i během pracovního týdne. Je středa a já zrovna vracím půjčeného medvěda. Najednou zvoní telefon. Na druhém konci se ozve Martin: „Jedu do Mostu, dnes to v kanclu přežijí beze mě. Nechceš se přidat?“ Když jeden blázen do aut zavolá druhému bláznovi s takovou nabídkou, jak myslíte, že to může dopadnout. Ještě vysvětlím to „jedu do Mostu“. Pokud tohle uslyšíte z úst automobilového nadšence, pak můžete vzít jed na to, že do Mostu rozhodně nejede kopat uhlí. Důvodem návštěvy je pochopitelně tamní autodrom. Ten vznikl na přelomu 70. a 80. let. Víte, že před jeho výstavbou se závodilo ve městě, podobně jako v Brně či Havířově? V tomto směru to musela být malebná doba. Škoda, že ji znám jen z vyprávění starých pardálů, kteří na těchto přírodních, resp. městských tratích závodili.

Za hodinu se potkáváme na jedné čerpací stanici. Naskakuji do jeho Caravelly. Vše potřebné máme, červený bavorák je ukurtován na plaťáku za námi, takže můžeme směle vyrazit směr sever. Nad Mostem je šedivá obloha. Teploměr nad cílovou rovinkou ukazuje 11,9 °C vzduch a 12,1°C dráha. Ještě před třemi týdny tady bylo rušno (Autoshow při ukončování sezóny) a dnes jsme tu skoro sami. V jednom z boxů je tým s cupovým Renaultem Clio.

Než sundáme karkulku z vleku, nahlédnu do útrob Caravelly. Kromě heveru je zde slušný vercajk. Myslím, že kdybychom tady dnes chtěli například vymontovat motor, tak máme čím. Záhy však zjišťuji, že jedna důležitá věc přece jen chybí. Zatímco si Martin obouvá závodní boty a rukavice, já kontroluji hladinu oleje v motoru. Když chci zkontrolovat dotažení kol, tak vidím, že nám chybí momentový klíč. Nezbývá než zkontrolovat dotažení šroubů alespoň formálně křížem na kola, protože jak se říká, jistota je kulomet. To už Martin překračuje rám a usedá do závodní skořepiny. LEDky otáčkoměru indikující zahřátí motoru postupně zhasínají a samotná ručička teploty oleje pomalu stoupá k 80°C. Martin dotahuje pásy a pomalu vyráží paddockem přes boxovou uličku na výjezd trati.

Během Martinova seznamovacího a zahřívacího kolečka (jen tupci jedou kudlu od prvního momentu) mám čas vám stručně představit jeho BMW. Martin dávno pochopil, že myslí-li to člověk s ježděním vážně, pak nutně potřebuje auto určené pouze a jen k tomuto účelu. Jeho M3 má sice registrační značky a platnou pojistku, ale na silnici už nejezdí. Jízda v běžném silničním provozu by byla, slušně řečeno, nekomfortní. Tlumiče, stabilizátory, brzdy a výfuky, se kterými vůz opustil bránu továrny, leží dnes někde na půdě, v horším případě na skládce. Vůz má závodní diferenciál, pochopitelně s kratším stálým převodem. Původní sání dostalo padáka i s váhou vzduchu. Místo nich je zde karbonový airbox s bavlněným vzduchovým filtrem. Dnes to sice nehrozí, ale kdyby bylo, řekneme, 30°C ve stínu, pak by mohl nastat problém s přehříváním motorového oleje. Právě z tohoto důvodu je zde větší a účinnější olejový chladič.

V současnosti si jen můžeme představovat, jaký byl interiér vozu před nástupem drastické diety. Jediné, co zbylo, je palubní deska. Tapecy dveří byly nahrazeny karbonovými deskami, podlahové koberce zde nejsou vůbec, takže koukáte na obnažený plech a sem tam vyčuhující kabelové svazky. Multifunkční volant s airbagem není nutný. Uši řidiče případně i spolujezdce nezaměstnává audio systém, ale řev motoru. Airbagy nahradily skořepinová sedadla s šestibodovými bezpečnostními pásy. Kabinu vozu tak nadobro opustilo mnoho nepotřebných věcí, některé naopak přibyly. Řeč je o trubkovém rámu, hasicím přístroji a autobaterii, která se za sedadlo spolujezdce přestěhovala z kufru.

Karoserie vozu vypadá standardně. Do velké míry je to pravda. Kapota motoru je hliníková už v sérii, víko kufru kopíruje tvar verze CSL, je však lehčí, neboť je laminátové a střecha, třebaže to není vidět, je z karbonu. Sečteno a podtrženo, koukáte na ultimativní tracktool. Není to tak dávno, co s ním majitel navštívil Brno a Nordschleife.

Auto je krásné na pohled i na poslech. Na trati mu to vyloženě sluší, jak můžete vidět na fotkách. Díky skoro závodnímu podvozku a negativnímu odklonu kol sedí jako přilepené. Zvuk atmosférického šestiválce divize M doslova prořezává ticho, jindy rušného, Autodromu Most. Lepší šestiválec od té doby v BMW nevyrobili a už ani nevyrobí. Je to rajská hudba. Když stojím u boxové zídky a sleduji blížící se vůz, slyším jak motor skrze karbonový airbox nasává do svých útrob litry vzduchu. Jakmile vůz kolem mě proletí, slyším otevřené výfuky. To už ale vůz prudce brzdí a zatáčí do šikany za cílovou rovinkou. Za necelé dvě minuty se bude to samé opakovat. Auto ale slyším i v momentě, kdy už ho dávno nevidím.

První pětadvacetiminutovka je za námi. Martin se vrací do depa. Zdá se, že vše funguje. Jediná stížnost se týká pneumatik, resp. jejich zhoršené přilnavosti. Přiskakuji s měřičem tlaku a zjišťuji, že tlak v každé pneumatice poskočil až na 2,5 bar. Upouštím tlak na rovné 2 bar. Máme půl hoďky do další jízdy, auto má tak šanci trochu vychladnout.

Druhý stint (použiju-li závodní hantýrku) je taktéž na 25 minut. Na trati už není jen Martin s M3, přidalo se i závodní Clio. Každý si jede to svoje. Martin na to začíná šlapat. Zrychluje kolo od kola. Pořizuji další snímky a nějaké to videjko. Tak, jako v prvním kole zahříval techniku, v posledním kole ji chladí. Auto fungovalo a vydrželo. Nakonec se povedl i slušný čas. Balíme se, nakládáme BMW na zpět na vlek a předpisovou osmdesátkou jedeme domů.

Auto bylo úspěšně otestováno a my si vyčistili hlavu od starostí všedního dne. Úkol splněn!

Podobné články:

• Strategie s přezutím ze superměkkých na měkké pneumatiky vyhrála Sebastianu Vettelovi Velkou cenu Brazílie
• Šenkýř Motorsport první a druhý v dalším závodě FIA zóny Střední Evropy na Redbullringu
• Lewis Hamilton s Mercedesem opanoval Velkou cenu Itálie
• Král supersportů
• Ferrari 125 S v České republice