Motorismus v Čechách má svou dlouhou tradici, nicméně po pár dnech strávených ve Finsku jsem nabyl dojmu, že Češi ze stromů přelezli za volanty aut teprve nedávno. Jak se řídí v zemi, která je rodištěm slavných rally jezdců?

Už po hodině strávené za volantem na finských silnicích jsem se ptal sám sebe, jak se v této zemi mohla zrodit jména jako Hirvonen, Latvala, Mäkinen, Aaltonen, Mikkola, Kankkunen a další, když tu všichni jezdí tak slušně, opatrně a předpisově. Nemluvím o nějaké zapadlé silničce třetí třídy, ale o centru Helsinek!

Pohon všech kol není samozřejmost

Helsinky mě překvapily hned v několika ohledech. Kde jinde než v hlavním městě by měla být největší koncentrace luxusních aut? Ve všech metropolích, které jsem navštívil tomu tak bylo, nikoliv v té finské. Jistě, Audi, BMW, Mercedes-Benz zde potkáte na každém kroku, ale ne v těch vrcholných verzích. Neviděl jsem ani jedno Bentley, Ferrari, Lamborghini či Aston Martin. Ani švédský Koenigsegg. Několik Porsche Cayenne a Panamera. Vrcholem byly dvě devětsetjedenáctky. Říkáte si, že v tak promrzlé zemi jako je Finsko bude nepřeberné množství automobilů s pohonem 4×4? Není tak úplně pravda. Mám dojem, že víc „čtyřkolek“ jezdí u nás.

Připraveni na zimu

Pneumatiky – první čeho jsem si všiml na zaparkovaných autech, bylo jejich obutí – všichni tu jezdí na zimních pneumatikách s hroty. Ve vyšších oblastech Finska by mě to nepřekvapilo, v Helsinkách trochu ano, ale budiž. Finové jedou na „jistotu“. I „mé“ auto bylo vybaveno těmito pneumatikami. 

Mohu jen litovat, že z nebe nespadla ani jedna sněhová vločka, abych vyzkoušel, jak se takto obutý vůz chová. Ve vyšších rychlostech auto na suchu trochu plave. Při pomalé jízdě vydávají hroty zvuk připomínající jízdu po štěrku. V Čechách tyto pneumatiky povolené nejsou (snad jen s výjimkou pro vozy záchranných složek), přesto máme silnice v katastrofálním stavu. Naopak, finský asfalt odolává hrotovým pneumatikám se ctí.

Rychlostní limity – písmo svaté

Za dva dny v Helsinkách jsem na ulici nepotkal jediného policistu, na silnici pak pouze dvě policejní auta. Neviděl jsem, že by nějaký řidič udělal kličku či myšku a už vůbec ne řidič taxi. Neslyšel jsem ani jedno jediné zatroubení!

Na dálnicích je povolená rychlost 100 km/h. Co to znamená? Že všichni jedou v pravém pruhu rychlostí 100 km/h. Levý pruh je používán minimálně, víceméně jen k předjíždění. Mátě větší šanci spatřit UFO, než vidět Fina jedoucího rychleji než 120 km/h. Finsky umím jen pozdravit, ale vsadím dost peněz na to, že jejich slovní zásoba nezná výraz jako „lepit se někomu na nárazník“.

Rally stage

Cestu k národnímu parku Helvetinjärvi jsem si vyloženě užil. Krásné široké silnice s táhlými zatáčkami a dlouhými přehledními úseky uprostřed „tajgy“. Podle četných značek upozorňujících na výskyt losů bych zde nějakého očekával, ale neviděl jsem ani jednoho. Období jejich říje skončilo, takže už asi nemají důvod přebíhat silnice. 

Po sjezdu z hlavní silnice na cestě k samotnému parku jsem konečně pochopil, proč se v této zemi rodí úspěšní jezdci rally. Úzká cesta lemovaná stromy s poměrně dobrým asfaltem byla zkrátka a dobře výzvou, které nešlo odolat. Na sněhu by to byl o to větší adrenalin. Kdoví, kde bych dneska byl, kdybych měl podobné cestičky v lesích za domem. Ne nadarmo se říká, že každá místní „panímáma“ umí na sněhu jezdit lépe než většina nefinských profi jezdců. 

Právě na takových cestách začnete litovat, že nesedíte za volantem Lanceru EVO nebo WRX STI. Ostatně hojný výskyt těchto modelů jsem ve Finsku očekával, ale spletl jsem se. Viděl jsem od každého jeden a to navíc ve městě.

Chodci

Čeští chodci si myslí, že mají absolutní přednost. Poblíž zastávek MHD pak procento sebevrahů rapidně narůstá. Ve Finsku každý řidič ví, že má zastavit. Přirozeně. Bez násilí, bez troubení, bez prudkého zastavení. Na druhé straně chodci od řidičů očekávají, že jim zastaví, ale své právo na použití přechodu si nevynucují s nasazením vlastního života. Fungují tam totiž dvě jednoduché věci, které jsou zadarmo – slušnost a oční kontakt.

Závěr

Finsko je pro mě důkazem, že doprava může fungovat zcela přirozeně. Bez represivních nařízení a složek vynucujících dodržování takových nařízení. Je finská kultura tak odlišná od té naší? Je! A to velmi, přestože jsme Evropani a žijeme na jednom kontinentu. Poté, co letadlo dosedlo na dráhu ruzyňského letiště a čeští cestující začali houfně tleskat, jsem v sobě zapudil poslední zbytky optimismu, že se u nás něco zlepší.