Dakar 2018: Macík boduje – čtvrté místo s utrženými tlumiči

Dakar 2018: Klobouk dolů, páni mechanici

Třetí etapu tvořily dvě části. Posádka Martina Macíka ve žluté liazce hladce proplouvala dunami posilněna zkušenostmi z předchozích dvou písečných dní. Zhruba v polovině první části ale závodníci přehlédli dunu a následoval dlouhý skok a tvrdý dopad. „Kamčák vyletěl přes 3 metry do vzduchu a pak sebou řachnul na všechna čtyři kola. A bohužel jsme utrhli pravé přední tlumiče. Ale kluci mechanici na přejezdu mezi etapami podali výborný výkon, stihli je bleskově vyměnit a jelo se dál,“ popisuje Martin Macík. Ke startu do druhé části etapy tak posádka dorazila s několikaminutovým zpožděním. Ale kamion Franta už byl zase jako nový a Martin Macík se za pomoci bezchybné navigace Františka Tomáška pomalu prokousával pořadím. Do dun bylo třeba najíždět opatrně, ale zároveň dost rychle, aby byl každý vrchol co nejrychleji zdolán. Došlo i na drobnější zahrabání, ale jízda ubíhala celkem hladce. „Nejeli jsme přes hranu. Jeli jsme si pěkně to svoje, co už umíme. Nikde jsme se neztratili. Všechno bez problémů, nic už se nepřihodilo a najednou baf, jsme v cíli a čtvrté místo. Takže super,“ zakončuje pilot Martin Macík.

Brabčák opravoval sám

„Jelo se mi výborně,“ je první věta, kterou Jan Brabec hlásí pokaždé, když po závodu dorazí do bivaku. A jinak tomu nebylo ani ve třetí etapě. Brabčák se většinu závodu statečně držel kolem první dvacítky. „Jenomže dvacet kilometrů před cílem jsem to poslal k zemi, a když jsem se sebral, motorka nejela. Takže jsem 15 minut stál a zjišťoval proč. Až v poslední chvíli si říkám, hele, mrkni na pojistky. A byly to pojistky,“ líčí Jan Brabec. Dalších pět minut pak strávil hledáním jednoho z kontrolních bodů. Zbytek závodu projel zcela hladce a opět si užíval svou „surfovačku“ v dunách. Po třetí etapě se tak Janu Brabcovi opět podařilo poskočil celkovým pořadím o pořádný kus vřed

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

A jak se tentokrát měli mechanici nám hlásí Mr. Lavor…

Dneska nás opustil Kocour, Macík starší. Zůstali jsme v novinářském autě jen s kameramanem. Takže pilotuju já a rovnou říkám, že nekopu, takže se ani nepouštím do dun. Asi po 8 km jízdy po tvrdé poušti jsme našli top kaňůnek. Kameraman nadšený, tak uvidíme, co vytvoří… Já myslel, že tam uhořím, v tom vedru. A pak hurá na kamčák. Je super, že v tomhle týmu má pořád každý na hubě smajlíka. Na Frantovi ani šrám, tak děláme normální údržbu a jde nám to od ruky. Nějaké to pivo po práci… pár chytřejších vět po pivu… sprcha… mejdlo a hurá do postele.